Regionalistika je multioborová sociálněvědní disciplína zabývající se studiem prostorových jevů, procesů a vztahů.[1] Jde o zastřešující pojem pro regionální vědy. Ustavila se v 50. letech 20. století (Walter Isard). V této době se rozlišovaly dva druhy regionů: přirozený a umělý. Isard v roce 1956 založil Regional science association – inspirovalo to další evropská hnutí.
Regionalistika je rámcová disciplína a má mezioborový charakter. Jejím posláním je řešit regionální disparity, hledat potenciál růstu. Regionalistika jako vědní obor je zdrojem pro další aplikované aktivity: tzv. regionalizaci, což je označení činnosti k vymezení regionů, označuje veškeré ekonomické, společenské a politické formy v rámci nějakého ohraničeného území a regionalismus, ten je výsledkem regionalizace, označuje nějaký stav (ne činnost) či stupeň spolupráce, ten je subjektivně vnímaný.
Regionalismus
- Tradiční definice regionalismu: druh společenské praxe
- regionální identifikace
- zdůrazňování zvláštností území, sociálních a kulturních charakteristik
- 1. vlna – tradiční pojetí a přístup, v ČR už od 18. stol. společně s kulturní a společenskou emancipací. Snaha o uchování kulturních a etnických tradic určitého území. 1.vlna v době národního obrození za Josefa II., 1918 vznik ČSR, snaha zamezit inflaci měny.
- 2. vlna – též neoregionalismus, převládá ekonomická a politická dimenze, proti integračním procesům. Je vyjádřen v politickém a funkčním regionalismu. 1993, neoregionalismus – území státu překračuje, funguje nadnárodně, založený na ekonomických a politických dohodách, protiintegrační (snaží se zamezit vlivům ze vnějšku).
Př. EU region vzniklý z neoregionalismu = neoregion. Funkční – WTO – preferuje vznik obchodních domů (320 regionů = 320 obch. domů, NAFTA, ASEN) Rozlišujeme dva přístupy: Zdola (endogenní), iniciativa obyvatel, zvyky, výrobky, svátky, (neoregionalismus) Př. Region tour – veletrh CR, propagují a představují zvyky, tradice atd.,
- Zdola (endogenní), iniciativa obyvatel, zvyky, výrobky, svátky, (neoregionalismus) Př. Region tour – veletrh CR, propagují a představují zvyky, tradice atd.,
- Shora (exogenní), RP, podpora regionálního rozvoje (SF EU) – státní regionální politika
Koncepce regionu (rajónu)
„komplexy vznikající regionální diferenciací krajinné sféry“
- tzv. přírodní geografický region (Herbertson, 1905)
- Fyzickogeografický přístup zpočátku převládá (první třetina 20. stol.)-tento přístup přestává stačit, velká hospodářská krize (1929 – 1933)
- Rozvoj ostatních disciplín a oboru (ekonomie, územní plánování) působí na tzv. speciální
pojetí regionu (speciální koncepce regionu).
- Specializované koncepce však mají i své nevýhody (chápou regiony omezeně = nevýhoda jenz nějakého hlediska)
Region
- Související informace naleznete v článku Region.
- Dle Oxford Concise Dict. slouží pojem region k vymezení území na základě jednoho nebo více kritérií. Region je vždycky hmotný a především administrativní jednotka – ne geografická. Užití k administrativním účelům na subnárodní úrovni.
- Identita regionů – dána dvěma základními druhy charakteristik: fyzické charakteristiky a kulturní, společenské charakteristiky
Faktory vymezující region: charakter faktoru 1) exogenní - druh faktory přírodní (výměry lesních plohc, zemědělské půdy, vodních ploch, zastavěné plochy), demografický (věková struktura obyvatel - index stáří) 2) endogenní - ekonomický (příjmy obyvatel, HDP, vývoz regionu, nezaměstnanost) a správní (počet obcí v rámci správního obvodu, bytová výstavba dle správního obvodu)
Hranice regionu
- Související informace naleznete v článcích Hranice a Pohraničí.
Hranice fyzicko-geografická
- liniová (řeka) – hranice mezi Čechami a Moravou – řeka Sázava
- zonální (pohoří) – hranice ČR (Jeseníky,…)
Hranice „společenská – vzniklá na základě lidské činnosti:
- politická hranice – může být vymezena libovolně z politického hlediska (USA,…)
- správní hranice – libovolně dle správních obvodů
- hranice urbanizované oblasti (města) – urbanizace – posilování měst
- Průběh hranic: liniový (lineární) vs. zonální
Evoluce regionálních hranic
- 1. Přirozené hranice (nejdříve byly přirozené hranice („za řekou nemám co dělat“). Řeky, hory, moře - přirozené hranice v minulosti sloužily jako uznávané územní rozdělení dvou i více soupeřících kmenů nebo národů.
- 2. Historické hranice - Přetrvávající z dob předchozích mocenských a společenských uspořádání světa. Dnes se ještě používá Švýcarsko, Portugalsko nezměnilo své hranice od 13. století, používá se i uvnitř regionů, ve Španělsku je dělení také dle historických hranic.
- 3. Administrativní hranice - správní funkce vlády vyžadují fungování správy i na nižších územních jednotkách než je
národní stát (devoluce vs. decentralizace).Př. NUTS – vytvořil je Eurostat, nebo př. okresy, kraje, katastrální území obcí (bývají ještě někdy vymezeny přírodními hranicemi)
Struktura regionu
Homogenní regiony
- Mají stejnorodé vlastnosti. (bramborářská oblast)
- 1) identita, 2) hranice, 3) struktura, 4) řády
- Vymezení je založeno na hledání shodného prvku, nikoliv na zkoumání vazeb uvnitř regionu. Běžné ve fyzické geografii, možné vymezení i z hlediska socioekonomického (-regiony s příměstským hospodářstvím →určité centrum města, u kterého je nějaké pole a následná výroba (ze zdrojů pole) je určena tomu městu.)
Nehomogenní regiony
- též heterogenní, nodální, spádové, uzlové či funkční regiony
- spádové regiony – jaké obce jezdí z okolí do centra
- charakteristické funkční jednotností
- sestávají se z nodálního centra (uzlu) a zázemí (periferie), se vzájemnými vazbami
- Nodální centrum – lidé z Modřic dojíždí za prací do Brna
- Hlavní prvek NR: přesuny obyvatelstva, zboží, surovin, dopravní sítě a jejich soustředění. Příklady: Modřice – Brno, každý mikroregion je nodální!
Řád a hierarchie regionu
- Prakticky se používá klasifikace těchto řádů regionů:
a) Makroregion – obvykle vymezen celým územím státu b) Mezoregion – obvykle kraje (u nás) c) Mikroregion – na základě obecní iniciativy (mohou to být 2, 3 obce či jiný počet), dobrovolný svazek obcí.
- Pro účely vyjádření hierarchické podřízenosti je používán termín subregion. (Mezoregion je subregionem makroregionu)
- Řády lze dále dělit na jednotlivé stupně (mikroregion I. a II. stupně, apod.).
Regionalizace
- rozděluje oblasti na mikro, makro či mezoregiony
- „činnost směřující k vymezování regionů“
- Regionalizace je dvojího druhu:
a) Fyzickogeografická b) Socioekonomická
- Metodologický aparát je tvořen čtyřmi základními metodami vymezování regionů
Metody regionalizace
- Metoda generalizace textu – směřuje k vymezení homogenních regionů, lit. Rešerše, tam kde se to láme je hranice
- Kartografická metoda – také vymezuje homogenní regiony,
- Metoda analýzy vzdáleností v n-rozměrném prostoru – vymezení co nejmenších regionů stejnými znaky - statistika
- Metoda vymezování nodálních regionů – hledám centrum a charakterizuji vztahy mezi centrem a okolními oblastmi, dojíždění do nodálních regionů za prací, do nemocnic, i oblasti VS, kde gravitační síla obou území slábne, tam je hranice!
Regionální struktura CR (aplikace pojmů)
Makroregiony
- Přirozené geografické členění - polabský (Čechy), podunajský (Morava), pooderský (České Slezsko)
- Členění dle socioekonomických a historických vlivů:Česká republika = makroregion vyššího stupně,Čechy a Morava s českým Slezskem = dva makroregiony nižšího stupně
- Nodalita:Čechy jsou mononodální (Praha), Moravsko-slezský makroregion je polynodální. Uzly – Praha, Brno, Ostrava
Mezoregiony
Nejsou tak silně integrovány jak mikroregiony. Jsou to rozsáhlé územní oblasti, charakteristické např. migrací obyvatelstva, dojížďka do hierarchicky vyšších center služeb(přes týden jsem v Brně, protože by se mi dojíždění nevyplatilo). Mezoregionální centra jsou významným prvkem socioekonomických aktivit.
- Příklady: 7 mezoregionů v ČR, mezoregion. centra = krajská města
Mikroregiony
Vždy účelové, akční svazky, účelem je prosazení společných zájmů obcí. Typické problémy mikroregionů – společná propagace, pozemní komunikace, turistické stezky Nejvíce integrovány v rámci celé regionální struktury ČR. V ČR mikroregiony 1. a 2. stupně. Zásadní vztahy mezi bydlištěm, pracovištěm a koncentrací služeb. Tyto vztahy předurčují vytváření mikroregionů.
- Z pohledu nodality: Mikroregion má vždy nodální formu. Např.: obec III. typu. Do mikroregionů je integrováno až 95 % území ČR. Př. MAS Pošumaví (mikroregion, ze kterého se stala MAS) – zemědělské zájmy, kooperuje bavorskou stranu, úspěšný v získávání dotací.
Struktura a hierarchie regionálních center
(min. 500 tis. obyvatel)
Pořadí (1-6) , Hierarchizace (Metropole mezinárodního významu-Praha, Regionální metropole I. řádu-Brno, reg. metropole II. řádu-Ostrava 69tis. podn.subjektů a 3Vš, mezoregionální centrum I.řádu-Plzeň, mezoregionální centra II. řádu-Olomouc, liberec, čb, HK, výrazná rozvojová mikroregionální centramlad.boleslav, Kladno, jihlava, Aš, cheb), Města v ČR
Kraje
- Karlovarský kraj - sklářství
- Ústecký kraj
- Liberecký kraj – vazba na Polsko
- Královéhradecký kraj
- Pardubický kraj – také vazba na Polsko
- Olomoucký kraj
- Moravskoslezský kraj – nejvyšší nezaměstnanost
- Zlínský kraj - od rozdělení ČSR upadl zájem o Slovensko (vzrostl o Německo), Zlín je na tom
špatně – bída
- Jihomoravský kraj (Brno OK – ale Břeclav, Znojmo a ostatní okresy jsou na tom hůř)
- Vysočina – zaostalý, zemědělství
- Jihočeský kraj – špatná dopravní dostupnost
- Středočeský kraj – vazby na Prahu, dobrý
- Plzeňský kraj – rozvíjí se
- Praha
V nejméně výhodné pozici - okrajové kraje (pohraniční). Nejvyšší nezaměstnanost – Moravskoslezský.
Regiony NUTS II v ČR
regiony soudružnosti, do 3 mil.)
- Praha
- Střední Čechy (Středočeský kraj)
- Jihozápad (Jihočeský + Plzeňský kraj)
- Severozápad (Ústecký + Karlovarský kraj)
- Severovýchod (Liberecký + Královéhradecký + Pardubický kraj)
- Jihovýchod (JM kraj + Vysočina)
- Střední Morava (Olomoucký + Zlínský kraj)
- Moravskoslezsko (Moravskoslezský kraj)
Teorie regionálního rozvoje
- K čemu jsou dobré? K porovnávání vlastní regionální politiky
- Základní dělení dle pohledu na „rovnováhu“ ve vývoji regionů: 'Teorie regionální rovnováhy' (konvergenční teorie) a 'Teorie regionální nerovnováhy' (divergenční teorie)
- Skupina konvergenčních teorií – regiony konvergují – blíží se ke společné úrovni, konvergence ke společnému tempu růstu. Premisa: přirozenou tendencí RR je vyrovnávání rozdílů mezi regiony
- Skupina divergenčních teorií – kritizují konvergenční, dle nich není možné vytvořit takov regiony, rozdíly se budou zvyšovat. Premisa: přirozenou tendencí RR je spíše zvětšování rozdílů mezi regiony
Související články
Reference
- ↑ Definice na webu Vysoké školy regionálního rozvoje