Definição e significado de Větry

  Cedule ilustrující produkci větrů

Větry (poněkud vulgárně prd či prdy, v odborném stylu se používá i latinské slovo flatus označující též vánek nebo dech) je označení pro směs plynů, zpravidla nepříjemně zapáchající, produkovanou v trávicím traktu (tento jev se nazývá plynatost či nadýmání) a vypuzovanou konečníkem v rámci procesu zvaného flatulence neboli prdění; chybí-li tato závěrečná fáze, takzvané zaražené větry (zaražené prdy) mohou působit značné bolesti. Vypouštění plynu bývá doprovázeno charakteristickým zvukem vyvolaným kmitáním tkání v okolí řitního otvoru. Kromě rektálního flatu je v medicíně popsán i vaginální flatus.

Jako mnoho jiných slov označujících činnosti spojené s vyměšováním se i slovo „prd“ používá v expresivní mluvě (viz sprosté slovo), zpravidla označuje nicotnost.

  Složení

  Zákaz zapalovat prdy

Průměrné složení flatu je 59 % dusíku, 21 % vodíku, 9 % oxidu uhličitého, 7 % metanu a 4 % kyslíku.^[1] Tato směs je díky obsahu metanu a vodíku hořlavá,^[1] nicméně zastoupení těchto plynů silně záleží na bakteriích, které žijí ve střevě.^[1] Pach flatu je dán sirovodíkem, který obsahuje síru.^[1] Mezi množstvím zkonzumované potravy obsahující síru a výsledným pachem je úměra.^[1] Teplota plynů až do jejich úniku odpovídá tělesné teplotě, tedy asi 36,5 °C.^[1]

Uvedené složení plynů je orientační a platí pro zdravého člověka s vyváženým složením potravy, individuální odchylky závisí na převažujím typu střevních bakterií a na konkrétním složení potravy. V případě nevhodného složení bakteriální obsádky tlustého střeva dochází k zvýšené tvorbě střevních plynů, tento stav se nazývá dolní dyspeptický syndrom. Pokud střevní plyn tlačí před sebou i střevní obsah, který pak nekontrolovaně opouští střevní trakt, stav se nazývá průjem.

  Příčiny a rozsah produkce

Potravinami způsobující obzvláště plynatost jsou: hrách, fazole, zelí, sýry a vejce, u lidí špatně trávících pak mléko a některých mléčné výrobky.^[1] Samotný sirovodík je však ve směsi plynů zastoupen méně než jedním procentem.

Plynatost po požití fazolí a jiných luštěnin je dána vysokým obsahem oligosacharidů, které není schopno trávicí ústrojí (člověka) strávit. Jakmile se tyto cukry dostanou do střev, střevní bakterie při jejich rozkladu produkují velké množství plynu. Část výsledné směsi však pochází i z jiných zdrojů, například oxid uhličitý pochází z reakce slin s žaludeční kyselinou.^[1]

Průměrný člověk podle jednoho ze zdrojů vytvoří přibližně půl litru střevních plynů denně a v průměru si člověk od střevních plynů uleví cca 14krát denně.^[1]

  Únik plynů

K samotnému úniku plynů (prdění) dochází někdy bez nápadných slyšitelných projevů, případně s tichým zasyčením, jindy však i s velmi hlučným charakteristickým zvukovým efektem.

Rychlost úniku plynů je v průměru 3 m/s, individuální odchylky rychlosti v ústí jsou možné a závisí na aktuálním tlaku plynu.^[1]

  Hořlavost plynů

V případě tzv. kvasné dyspepsie, která vzniká snáze při převaze sacharidů v potravě, je převažujícím plynem CO2, při tzv. hnilobné dyspepsii (převaha masa v potravě) převažuje ve vznikajích plynech metan a vodík. Oba typy dyspepsií se liší jak množstvím produkovaných plynů, tak jejich hořlavostí. Zatímco plyn vznikající při hnilobné dyspepsii lze vně trávicího traktu těsně při zakončení trávicí trubice zapálit, plyn vznikající při kvasné dyspepsii plamen zháší.

  Odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Větry

  Reference

1. ↑ ^{a b c d e f g h i j} Mark Leyner, Billy Goldberg, Proč i muži mají bradavky, ISBN 80-253-0272-5

  Související články

• Říhání

  Literatura

• Mark Leyner, Billy Goldberg: Proč i muži mají bradavky, ISBN 80-253-0272-5, nakl. Fragment, Havlíčkův Brod, 2006