Definição e significado de pravice

Pravice je poměrně vágní označení používané pro popis celé řady politických pozic a ideologií. Konzervativní pravice se používaná pro popis skupin podporujících zachování tradičních a kulturních hodnot a zvyklostí či zachování určité formy sociální hierarchie, liberální pravice naopak podporuje svobodu člověka a minimální roli státu na společnosti. Pravice také obecně zastává soukromou kontrolu výrobních prostředků. Obsah pojmů pravice a levice se v různých společnostech a v různých dobách může různě vyvíjet, avšak konkrétní pravicové směry jsou stále téměř stejné.

Pojmy pravice a levice vznikly na konci 18. století v období Velké francouzské revoluce, kde v Generálních stavech zasedali zastánci starého řádu, reakční a monarchističtí aristokraté (Feuillanti) napravo a přívrženci nového řádu, třetí stav a radikálové (Montagnardi) nalevo.^[2] Zřetelně se politická pravice vyvinula během 2. francouzské restaurace roku 1815. Dnes je pojem používán pro označení politických skupin, které mají historickou spojitost s tradiční pravicí, tj. pro konzervativce, tržní liberály, reakcionáře, monarchisty, aristokraty, náboženské fundamentalisty a některé nacionalisty. V současnosti z velké části pravice zahrnuje názory na podporu kapitalismu a volného trhu.

  Základní rysy pravicové politiky

• Různé pravicové směry vyznávají odlišné myšlenky, spektrum se pohybuje od principů jakými jsou svoboda, individualismus, tradice, až po principy jako autorita, řád, hierarchie, povinnost,^[3] reakce a nacionalismus.^[4]

• Pravice odmítá rovnostářství, nerovnost mezi lidmi vnímá jako neodstranitelnou či odstranitelnou za cenu omezení svobody, ale vnímá nerovnost někdy také jako užitečnou, jelikož má podporovat neutuchající boj za zlepšení společnosti.^[5]

• Pravice (na rozdíl od levice) klade důraz více na individualismus než na kolektivismus.

• Prosazuje zaručenou ochranu soukromého vlastnictví a svobodu podnikání, to považuje za podmínky nezbytné k životu a prosperitě společnosti.

• Její liberální odnože převážně odmítají výrazné zásahy státu do fungování ekonomiky, podle principů neviditelné ruky trhu. Pro neliberální to nehraje velkou roli.

Za pravicové se považují konzervativní, ekonomicky liberální a monarchistické politické strany a uskupení.

Za krajní pravici se považují politické strany a uskupení (neo)fašistické a (neo)nacistické.^[6][7]

  Odkazy

  Poznámky

1. ↑ Orientační přehled

  Reference

1. ↑ DAVID, Roman. Politologie : základy společenských věd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2003. ISBN 80-7182-162-4. Kapitola Levice a pravice, s. 73.  
2. ↑ PLECITÁ-VLACHOVÁ, Klára. Levice a pravice [online]. Revue Politika, 2001-9-20, [cit. 2009-09-11]. Dostupné online. (čeština) 
3. ↑ HEYWOOD, Andrew. Politologie. Praha : Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-95-5. S. 460.  
4. ↑ HEYWOOD, Andrew. Politologie. Praha : Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-95-5. S. 270.  
5. ↑ BOBBIO, Norberto. Pravice a levice: důvod a rozdělení politické scény. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. ISBN 80-7325-012-8. S. 26. (čeština) 
6. ↑ DAVIES, Peter; LYNCH, Derek. Companion to fascism and the far right. [s.l.] : Routledge, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0415214957. S. 1. (anglicky) 
7. ↑ MCGOWAN, Lee. The radical right in Germany: 1870 to the present. Harlow : Longman Publishing, 2002. ISBN 978-0-582-29193-5. S. 57-64. (anglicky) 

  Literatura

• BOBBIO, Norberto. Pravice a levice: důvod a rozdělení politické scény. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. 153 s. ISBN 80-7325-012-8. (čeština) 

  Související články

• Nová pravice
• Střed (politologie)
• Středopravice
• Politická ideologie
• Politický kompas
• Levice

  Externí odkazy

• (česky) Pravice a levice? Matoucí pojmy! – Jiří Pehe
• (česky) Levice a pravice – Roman Joch