Publicitade D▼
⇨ definição - Wikipedia
Publicidade ▼
Ver também
Publicidade ▼
⇨ centrální sazba • daňová sazba • diskontní sazba • lombardní sazba • odpisová sazba • paušální sazba • poštovní sazba • rabatová sazba • sazba DPH • úroková sazba
⇨ centrální sazba • daňová sazba • diskontní sazba • evropská mezibankovní úroková sazba • letecká sazba • poštovní sazba • preferenční úroková sazba • reeskontní sazba • sazba DPH
sazba (n.)
blok, cihla, kvádr[Hyper.]
psát, zadat[Dérivé]
sazba (n.)
útrata; výdaj; spotřeba[Classe]
price (en)[ClasseHyper.]
fees; expense; expenses (en)[ClasseHyper.]
na úkor, na útraty[Syntagme]
náklad, soudní výlohy[Hyper.]
počítat si, účtovat si - fakturovat, počítat, účtovat - charge (en)[Dérivé]
sazba (n. f.)
rate; price (en)[ClasseHyper.]
rate; price (en)[ClasseHyper.]
sazba (n. f.)
composition (imprimerie) (fr)[ClasseHyper.]
příprava[Classe]
opération d'imprimerie (fr)[DomainRegistre]
sázet, vysázet[Nominalisation]
Wikipedia
Sazba (od „sázeti“) je původně tisková forma pro tisk z výšky (knihtisk), tvořená jednotlivými literami, případně obrázky. V širším slova smyslu hotová předloha pro tisk, zejména textová. Řemeslník, který vytvářel „horkou“ sazbu, se nazýval sazeč; s přechodem na modernější tiskové techniky, zejména ofset, pracuje grafik se sázecím programem na počítači.
Obsah |
Sestavování tiskové formy z pohyblivých kovových liter se objevilo už ve 12.-13. století v Číně, nejstarší dochovaný exemplář je korejská kniha Jikji z roku 1377. Ruční zhotovování liter však bylo nesmírně pracné a technika se užívala jen sporadicky. Kolem roku 1440 udělal mohučský zlatník Johannes Gutenberg několik převratných vynálezů, mezi něž patřilo i odlévání liter. Ručně vyrobený ocelový model litery se zakalil a vyrazil do ocelové matrice, do níž se pak odléval libovolný počet shodných liter. Už Gutenberg také objevil liteřinu, slitinu olova a antimonu, která spojuje nízký bod tání s větší pevností.
Litery měl sazeč před sebou v přihrádkách („kasa“), odkud je vybíral a skládal („sázel“) do sázítka, které držel v ruce. Když dokončil řádek, musel jej ještě doplnit na přesnou délku, aby se vyrovnal pravý okraj sazby. Hotové řádky skládal na desku („loďka“) a hotovou stránku (sloupec) ještě převázal tenkým provázkem. Stránka se pro kontrolu ručně otiskla („kartáčový otisk“) a případné chyby ručně opravily. Teprve po vysázení celého archu se mohly stránky sestavit ve správném pořadí, případně doplnit obrázky (dřevoryty, štočky), linkami a ornamenty a opět kontrolně otisknout. Tímto způsobem se sázely všechny knihy a časopisy téměř až do konce 19. století a mnohde ještě déle.
Ruční sazba byla nesmírně pracná a pomalá – dobrý sazeč dokázal vysázet asi 1400 znaků za hodinu - ale její mechanizace nebyla snadná. Při pokusech s běžnými literami se ukázalo, že nejsou dost odolné, a třídění použitých liter se nakonec muselo dělat ručně. Teprve roku 1896 zkonstruoval německý hodinář Ottmar Mergenthaler v Baltimore prakticky použitelný sázecí stroj Linotype. Na něm se pomocí klávesnice „sázely“ negativní matrice a teprve hotový řádek se vcelku odlil. Matrice měly různé zářezy, takže se po použití automaticky roztřídily. Stroje Linotype se neustále zdokonalovaly a vyráběly téměř 80 let.
Jen o rok později patentoval americký vynálezce Talbert Lanston sázecí stroj na jiném principu. Jeho Monotype se skládal z pracoviště sazeče, kde se vyrobila děrovaná papírová páska, která pak řídila odlévání a sázení jednotlivých liter. Také tento stroj se postupně zdokonaloval a vyráběl až do poloviny 20. století.
Výkon dobrého sazeče se sázecími stroji zvýšil na 6 až 10 tisíc znaků za hodinu. Složité sazby například matematických vzorců se ovšem nadále dělaly ručně.
Ve druhé polovině 20. století začala sázecím strojům konkurovat fotosazba, vytváření tiskové předlohy na fotografický film. Protože se při ní přestalo používat odlévání, mluví se někdy o „studené sazbě“. Fotosázecí stroje zprvu promítaly na film jednotlivá písmena z negativů, později používaly obrazovku, na níž se obrazy písmen vytvářely počítačem. Vyvolané filmy se buď přímo montovaly do stránek pro ofsetový tisk, anebo užívaly pro výrobu matric. Při fotosazbě se dala plynule měnit velikost písma, daly se dělat i složité sazby a ani vkládání obrázků nebyl žádný problém. Také skladování hotové sazby pro případný dotisk se velmi usnadnilo. Ofset kromě toho podstatně zjednodušil vícebarevný tisk.
Od roku 1985 postupně ovládá pole počítačová sazba (DTP – Desktop publishing). Zasloužil se o to zejména programovací jazyk PostScript, program PageMaker firmy Aldus a počítače Apple firmy Macintosh. Výstup počítače se buď používá po osvit filmu případně desky, anebo přímo ovládá digitální tisk.
Conteùdo de sensagent
calculado em 0,046s